Café Evropa

Hosté:

Daniel Braun, zástupce vedoucí kabinetu místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové
Jan Klesla, zmocněnec pro Evropská centra excelence v umělé inteligenci při Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR
Marcel Kolaja, místopředseda Evropského parlamentu, Česká pirátská strana, Zelení/ESA
Alžběta Krausová, Ústav státu a práva, Akademie věd ČR

Moderátor: Luboš Palata, Denik.cz

Debata proběhla 9.prosince 2021 online formou.

-----

Ačkoliv si je EU vědoma obrovských přínosů umělé inteligence v každodenním životě evropských občanů, její nynější nízká regulace by v budoucnu mohla způsobit nemalé problémy. Proto v rámci snah o posílení důvěryhodné umělé inteligence schválila v dubnu 2021 Evropská komise dlouho očekávané Nařízení o evropském přístupu k umělé inteligenci. Cílem nařízení je v občanech podpořit důvěru v umělou inteligenci prostřednictvím právního rámce a motivovat podniky k rozvoji a uplatňování těchto technologií, investic a inovací.

Nařízení například dává do souvislosti plán na podporu excelence v oblasti umělé inteligence s prioritami Komise – Zelená dohoda pro Evropu a digitální transformace, Plán na podporu oživení Evropy. Dále kategorizuje umělou inteligenci podle rizik, které s sebou potenciálně nesou, do 4 kategorií. Nepřijatelná rizika zahrnují umělou inteligenci, která by mohla být hrozbou pro občany EU, a jejíž použití by mělo být zakázáno – např. social scoring. Vysokým rizikem jsou označovány technologie používané v kritické infrastruktuře, vzdělání či zdravotnictví, přičemž jejich použití by mělo být pečlivě posuzováno nejen před uvedením na trh, ale i po celou dobu jejich životního cyklu. Nástroje, které napodobují lidi, jako jsou například chatboti, spadají do omezených rizik. Tyto systémy by měly být v budoucnu více transparentní v informování uživatelů o své identitě. Poslední skupinou je umělá inteligence představující minimální rizika, do níž patří například videohry s prvky umělé inteligence nebo filtry proti spamu. Do této kategorie se řadí většina umělé inteligence, která představuje zanedbatelné nebo nulové riziko.

Jaký vliv bude mít nařízení na vývoj budoucí umělé inteligence? Ovlivní nařízení již umělou inteligenci? Je nová právní regulace umělé inteligence v EU potřeba – nestačí již existující předpisy (Základní charta EU, GDPR)? Jak se k návrhu staví přední hráči na poli AI?

Hosté:
- Jan Doležal, prezident, Agrární komora ČR
- Petr Jílek, náměstek ekologického zemědělství, komodit, výzkumu a vzdělávání, Ministerstvo zemědělství ČR
- Michal Nekvasil, Generální ředitelství pro oblast klimatu, Evropská komise
- Kateřina Urbánková, manažerka svazu, PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců
- Veronika Vrecionová, poslankyně Evropského parlamentu, ODS/ skupina Evropských konzervativců a reformistů
Moderátorka: Helena Truchlá, České zájmy v EU.
-----
Evropská unie koordinuje zemědělskou politiku svých členských států již od 60. let. Společnou zemědělskou politikou se snaží podpořit produkci, zvýšit kvalitu potravin, chránit životní prostředí a také zabránit migraci lidí do měst. To dělá především pomocí dotací udělovaných zemědělcům nebo zemědělským podnikům. Tyto dotace postupem času klesají, stále však tvoří více než třetinu celkového rozpočtu EU. Unie se také v rámci snahy o uhlíkovou neutralitu přesouvá v čím dál větší míře od konvenčního zemědělství k tomu ekologickému. Její cíl počítá s tím, že do roku 2030 by měla být čtvrtina evropského zemědělství v ekologickém režimu. V současné době totiž zemědělství tvoří asi 10 procent celkových emisí v EU. Česká republika se v podílu ekologicky obdělávané půdy umísťuje nad průměrem EU, tento trend však v posledních letech stagnuje. Konvenční systém zemědělství navíc díky úspornému procesu nabízí zákazníkům levnější potraviny. A i když zájem o biopotraviny v ČR roste, na celkové spotřebě mají ekologické produkty stále jen zanedbatelný podíl.

Je zvyšující se podpora ekologického zemědělství krok správným směrem? Jak nastavit ekoschémata pro období 2023-2027 tak, aby motivovala zemědělce hospodařit udržitelně? Jak může společná zemědělská politika pomoci udržitelnému hospodaření v lesích? Má tato podpora šanci změnit stagnující trend ekologického zemědělství v ČR? Neztratí evropské podniky schopnost konkurovat těm mimoevropským? Jaký bude dopad nové zemědělské politiky na české občany? Nezpůsobí tento krok zvýšení cen potravin? Je možné navýšit v ČR podíl biopotravin ve veřejném stravování bez zvýšení cen, tak jako se to povedlo v jiných zemích? Má vůbec cenu v České republice více podporovat ekologické zemědělství i přes nepříliš vysoký zájem občanů o biopotraviny? Nebo existuje naopak šance, že se se zvýšenou produkcí cena ekologických produktů sníží?
----
Debata proběhla 25. dubna 2022 online formou.

• Martin Hausenblas – náměstek primátora Ústí n. Labem pro dopravu
• Libor Lochman – poradce předsedy představenstva pro záležitosti EU, České dráhy
• Eliška Mamdaniová – vedoucí týmu na právním odboru, Generální ředitelství pro mobilitu a dopravu, European Comission
• Martin Švehlík – ředitel odboru přípravy vysokorychlostní tratě, Správa železnic
• Moderátor: Ondřej Houska, Hospodářské noviny

Česko má jednu z nejhustších železničních sítí v Evropě tvořenou ze 70% regionálními tratěmi. Debaty o výstavbě vysokorychlostních tratí v tuzemsku se vedou již od devadesátých let, avšak se skutečnou přípravou se začíná až nyní. Podle odborníků by mohly rychlovlaky v Česku začít jezdit za sedm let a dosahovat na určitých úsecích rychlosti až 320 km/h. Například trasa mezi Prahou a Brnem by tak trvala místo 2,5 hodiny pouze hodinu. Výstavba by měla mít i mezinárodní přesah, jelikož by přes Česko měly jezdit i vysokorychlostní spoje z Německa, Polska nebo Rakouska. V únoru 2021 byla vytvořena pracovní skupina, která se bude intenzivně věnovat trasování nové vysokorychlostní trati z Prahy do Drážďan vedoucí přes Ústecký kraj. Stavba koridorů pro rychlovlaky by měla zvýšit kapacity současné železniční sítě a urychlit spojení na přetížených tratích. Na druhou stranu bude celá stavba velmi náročná a náklady s ní spojené představují výzvu pro státní rozpočet. Do roku 2050 by měly dosáhnout až 800 miliard korun a s náklady by mohly významně pomoci evropské zdroje financování. Popularitu v současnosti získávají i noční spoje, a to zejména sezonní vlaky na Jadran. V letošním roce bude zahájen spoj mezi Prahou, Přemyšlí, Lvovem, a během příštího roku je plánováno zavedení nočních vlaků z Prahy, přes Drážďany, Berlín, Amsterdam, až do Bruselu. Rok 2021 je navíc evropským rokem železnic a dostává se tak do popředí snaha EU podpořit využívání vlaků, jelikož jde o nejbezpečnější a k životnímu prostředí šetrnější formu dopravy. Tato strategie je součástí tzv. Zelené dohody, která chce dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Budou také uplatňována pravidla čtvrtého železničního balíčku, který směřuje k integraci železničního prostoru v Evropě, podpoře hospodářského růstu a odstranění zbylých právních, institucionálních a technických překážek.

Jsou české železnice připraveny na sjednocení evropského železničního prostoru? Jaký vliv budou mít na podobu budoucnosti železniční dopravy tradiční národní dopravci a existuje prostor pro menší hráče? Jaké přínosy bude mít výstavba vysokorychlostní tratě vedoucí do Drážďan pro Ústecký kraj a další části republiky? Promítne se modernizace zásadně do ceny jízdného? Měl by vzniknout speciální zákon pro železniční dopravu vzhledem k tomu, že ten současný řeší i ostatní dopravní prostředky spadající pod MHD, lyžařské vleky či lanovky? Do jakých evropských výzkumných projektů železničních tratí se zapojila Česká republika? Jakou roli bude hrát železniční doprava v hospodářské obnově země po koronavirové krizi? Jak se čeští dopravci vypořádávají se zavedením evropského systému ERTMS na řízení železniční dopravy? A jaká největší úskalí a překážky stojí před modernizací železniční dopravy u nás a v Evropě?

Hosté:
- Vladimír Bilčík, poslanec Evropského parlamentu, SPOLU – občianska demokracia, Evropská lidová strana (EPP)
- Žiga Faktor, vedoucí bruselské kanceláře, Institut pro evropskou politiku EUROPEUM
- Janina Hřebíčková, velvyslankyně ČR v Černé Hoře

Moderátor: Ondřej Houska, Hospodářské noviny

-------------------

Již několik měsíců se média a evropští politici intenzivně věnují dopadům válečného konfliktu na Ukrajině. V důsledku toho byla pozornost vůči některým jiným státům v sousedství EU odsunuta do pozadí, což se týká i zemí západního Balkánu s kandidátským statutem na členství EU – Albánie, Černé Hory, Severní Makedonie a Srbska. Integrační proces a příprava těchto států na členství v EU trvá již řadu let, prozatím ale bez větších výsledků a perspektivy brzkého přijetí. V souvislosti s válkou na Ukrajině se navíc objevily obavy z možné destabilizace tohoto regionu. Toto se týká zejména silného vlivu Ruska v Srbsku a rostoucího napětí v Bosně a Hercegovině, které by mohlo negativně ovlivnit celý region. Na důležitost stability těchto států pro EU nedávno upozornil také rakouský kancléř Karl Nehammer, který zároveň apeloval na vládu Petra Fialy, aby se Česká republika během svého předsednictví na tyto státy zaměřila.

Jakým způsobem proměnila válka na Ukrajině přístup EU k zemím západního Balkánu? Dojde pod vlivem současných událostí k proměně procesu rozšiřování EU? V jakém časovém horizontu by bylo přistoupení zemí západního Balkánu reálné? Jaké překážky stojí těmto zemím v cestě ke členství v EU? Jaký dopad by případné rozšíření mělo na fungování EU?

Umělá inteligence se stále více začleňuje do našeho každodenního života. S otázkou využívat nebo nevyužívat a případně jak moc, se zabývají už i učitelé.

Jak může pomoci studentům generativní AI ve výuce? Skončila kvůli tomu žákům doba domácích úkolů? Měli by s nimi vyučující o využívání umělé inteligence více mluvit a učit je s ní efektivně zacházet?

Na tyto otázky v novém dílu podcastu Café Evropa odpovídá Eva Nečasová, zakladatelka organizace AI dětem.

Poslouchejte, streamujte! Už teď na všech platformách.